Tisková zpráva analytického ústavu STEM shrnuje současný stav postoje české veřejnosti k probíhající válce na Ukrajině. Konstatuje mírné oživení zájmu, ale i preferenci zájmu o ukončení války nehledě na ztráty ukrajinského území. Odkaz na celou zprávu najdete zde.
Ve výzkumu analytického ústavu STEM z konce ledna sledujeme, že došlo k mírnému oživení zájmu o probíhající válku. Jinak však informace ohledně války již delší dobu nepatří pro většinu lidí mezi hlavní témata. Česká veřejnost si většinově přeje rychlé ukončení války na Ukrajině. Mezi nejpreferovanější scénáře konce války patří řešení, která by Ukrajině přinesla bezpečnostní záruky, i když by nezískala zpět všechna okupovaná území. Jen malá část veřejnosti považuje úplné vítězství Ukrajiny, nebo naopak její plnou kapitulaci za pravděpodobné. Většina vidí jako nejpravděpodobnější výsledek války ztrátu východní části ukrajinského území. Postoj k české vojenské pomoci Ukrajině je rozdělený – téměř polovina lidí ji vnímá jako příliš velkou, zatímco asi třetina ji považuje za přiměřenou.
Setrvání ukrajinských uprchlíků v Česku podporuje v posledních letech stabilně nadpoloviční většina lidí (54 % v lednu 2025). Češi však zůstávají k uprchlíkům ostražití, vnímají je spíše jako ohrožení než jako přínos, jakkoliv se tento poměr postupně posouvá směrem ke smířlivějšímu postoji. Veřejnost obecně podporuje snadnější zapojení Ukrajinců na trhu práce, ale zároveň převládá přesvědčení, že by se měl omezit příchod dalších uprchlíků a postupně snižovat jejich počet v zemi. Dosavadní integraci uprchlíků na trhu práce pak více lidí hodnotí jako úspěšnou než neúspěšnou, zatímco jazyková a kulturní integrace jsou vnímány jako méně úspěšné. Výhrady vůči integraci uprchlíků se tak více než s konkurencí o práci pojí s obavami z jazykové bariéry, z odlišné kultury či z odlišného chování. Kritika české vlády v souvislosti s uprchlíky je poměrně rozšířená – zřetelně převažuje pocit, že udělala pro Ukrajince více než pro vlastní občany. Celkově se zdá, že česká společnost přistupuje k ukrajinským uprchlíkům stále pragmatičtěji, s důrazem na jejich aktivní začlenění.
Tři roky ruské války proti Ukrajině pohledem české veřejnosti
Vrátíme-li se na začátek roku 2022, sledujeme, že česká veřejná debata o válce Ruska proti Ukrajině prošla od té doby několika fázemi, ve kterých se odráží proměny zájmu i přístupu veřejnosti k oběma stranám konfliktu.
Období zhruba půl roku po zahájení ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 bychom s trochou nadsázky mohli označit za vrcholně solidární s Ukrajinou. Zájem veřejnosti byl velmi silný, téměř čtyři pětiny Čechů sledovaly vývoj konfliktu. Ve veřejné debatě byl patrný šok z nové velké války v Evropě a převažovala solidarita s bránící se Ukrajinou.
Během léta a podzimu 2022 česká veřejnost postupně přijímala válku jako pokračující fakt. Zájem veřejnosti o konflikt začal mírně klesat. Ve veřejné debatě nadále převažovala podpora Ukrajině, ale začaly se objevovat první známky únavy. Na podzim se navíc projevily důsledky války v podobě obav z nedostatku energetických surovin a nastupujícího zdražování.
V roce 2023 se důsledky války projevily naplno. Česká republika zažila dlouho nevídané zdražování, které se dotklo především univerzálních potřeb v podobě potravin, energií a nákladů na bydlení. Válka na Ukrajině se rovněž dostala do méně dynamické fáze a fronta se zdánlivě stabilizovala. Zájem veřejnosti se tak více a více otáčel k domácím problémům. Vedle toho ve veřejné debatě zesílily hlasy zpochybňující výši i podobu české pomoci Ukrajině a smysluplnost sankcí vůči Rusku.
Během roku 2024 až do současnosti sledujeme další pokles zájmu o dění na Ukrajině. Ve veřejnosti narůstá únava z válečného konfliktu a z informování o něm. Nadále posilují hlasy skeptické vůči pokračující vojenské podpoře Ukrajiny a česká veřejnost preferuje, aby došlo k ukončení války i za cenu ústupků na ukrajinské straně.
Většina veřejnosti by si přála rychlý konec války na Ukrajině, preferované jsou scénáře zaručující Ukrajině mezinárodní bezpečnost
Jednou z nejdůležitějších souvislostí českého postoje k válce Ruska proti Ukrajině je, nakolik se veřejnost zajímá o probíhající konflikt. Pouze 23 procent lidí uvedlo, že se o konflikt zajímá velmi mnoho či hodně, 39 procent středně, 23 procent moc ne a 15 procent vůbec ne. Možnost „středně“ je třeba chápat tak, že lidé přijímají informace tak, jak se k nim dostanou z jejich individuálního mediálního mixu, tedy aktivně je příliš nevyhledávají. Zájem o informace o konfliktu pak roste spolu s věkem. „To je však dáno především tím, že starší lidé jsou obecně aktivnější, pokud se jedná o zjišťování informací o světě,“ vysvětluje Jiří Táborský, analytik STEM. Dosud zájem veřejnosti od počátku války zvolna klesal.1 V nejnovějším lednovém měření STEM sledujeme mírný nárůst pozornosti, který lze do určité míry spojit s nástupem nového amerického prezidenta Donalda Trumpa do funkce, což dává možnost změny dynamiky války, případně perspektivu, že by mohlo v dohledné době dojít k jejímu ukončení.
Průzkum postojů veřejnosti k válce na Ukrajině dále zjišťoval, jak by si lidé přáli, aby se konflikt vyvíjel, a zároveň, nakolik pravděpodobné jsou podle nich různé varianty vývoje. Lidí, kteří považují za nejpravděpodobnější úplnou kapitulaci Ukrajiny, je asi 10 %, tedy výrazná menšina. Podobně velká je též část, která by tento scénář preferovala (8 %). Opačný konec – tedy, že Ukrajina se západní pomocí Rusko vytlačí a získá zpět ztracená území, je podle veřejnosti podobně málo pravděpodobný (6 %), má však druhou nejsilnější podporu (29 %). Největší podporu má scénář výměny ukrajinského území za mír a bezpečnostní záruky pro Ukrajinu bez toho, aby vstoupila do NATO (37 %). Rovněž více než třetina lidí jej považuje za realistický. „Obecně můžeme říct, že česká veřejnost nejvíce preferuje ta řešení, která by znamenala rychlý konec války a zároveň by – do určité míry – zachovala nezávislou Ukrajinu,“ dodává Táborský.
>Zájem o vývoj situace na Ukrajině sleduje dlouhodobě CVVM
„Který z následujících konců války považujete v současné situaci za nejvíce pravděpodobný?“ [%]
– možnost vybrat jednu odpověď
Po vzoru Gallupova institutu pokládáme od roku 2023 též zjednodušenou otázku, zda jsou lidé obecně pro podporu Ukrajiny až do znovuzískání území, ačkoli to prodlouží konflikt, či zda upřednostňují rychlé ukončení konfliktu za cenu ztráty území. Srovnání v čase ukazuje, že dlouhodobě je většina lidí pro rychlý konec konfliktu, přičemž tento postoj na začátku roku 2025 dále posílil, takže již 72 % podporuje rychlý konec konfliktu i za cenu ústupků. Odpovídá to zjištěním v otázce na pravděpodobný scénář výše v této zprávě, ale také změně v postojích v některých jiných zemích. Například v USA, kde dlouho jasně převládal podíl lidí, kteří by podporovali Ukrajinu až do vítězného konce. Tento poměr se ale na konci minulého roku podle měření Gallupova institutu vyrovnal.
Dalším zkoumaným tématem byl rozsah vojenské pomoci, kterou Česká republika napadené Ukrajině poskytuje. Česká veřejnost je v tomto hodnocení rozdělena, když necelá polovina (47 %) má naši vojenskou pomoc Ukrajině za příliš velkou a třetina za přiměřenou. Jen 4 % ji vnímají jako nedostatečnou a zbylých 15 % nedokáže posoudit. Od loňského června vzrostl podíl těch, kteří vojenskou pomoc hodnotí jako přílišnou. „Důležité je mít na paměti, že se zde bavíme pouze o vojenské pomoci. Z jiných výzkumů víme, že k dalším formám pomoci Ukrajině, zejména k humanitární a rekonstrukční pomoci, je česká veřejnost mnohem příznivěji nakloněna,“ upřesňuje Táborský.
Bezprecedentní uprchlická vlna a česká veřejnost
Po vypuknutí války na Ukrajině v únoru 2022 se Česká republika stala jednou z hlavních destinací pro ukrajinské uprchlíky. Postupně k nám dorazilo více než půl milionu Ukrajinek a Ukrajinců a odhaduje se, že jich v ČR nadále setrvává přes 350 tisíc. Podobně jako v případě samotné války, proměnila se za tu dobu rovněž česká veřejná debata ohledně ukrajinských uprchlíků, kteří k nám v důsledku konfliktu přišli. Proměnil se i postoj ohledně naší schopnosti se s uprchlickou vlnou vypořádat.
V úvodním období, tedy do podzimu 2022, česká společnost projevila mimořádnou solidaritu a odhodlání přicházejícím uprchlíkům pomoci. Vláda, nevládní organizace i jednotlivci se aktivně zapojili do poskytování pomoci. Byla zřízena Krajská asistenční centra, která koordinovala podporu a integraci příchozích, mnoho lidí poskytlo své domy a byty pro ubytování potřebných. Tón veřejné a mediální debaty byl převážně pozitivní a podporující.
S pokračujícím příchodem uprchlíků, s výhledem na to, že konflikt nejspíš neskončí rychle, a s přibývajícími domácími problémy se na podzim a v zimě 2022 začala veřejná diskuze stáčet k praktickým výzvám spojeným s jejich dlouhodobějším pobytem a integrací do české společnosti. Šlo předně o otázky zaměstnanosti, bydlení, vzdělávání a zdravotní péče pro nově příchozí. Podle výzkumu PAQ Research měly sice dvě třetiny ekonomicky aktivních uprchlíků práci, avšak mnozí pracovali pod svou kvalifikací a čelili nízkým mzdám.
Nejpozději od začátku roku 2023 začal zájem veřejnosti o situaci uprchlíků klesat a zároveň se debata postupně polarizovala. Ve společnosti zesílily obavy z dopadu příchodu uprchlíků na ekonomiku, dostupnost veřejných služeb a bezpečnost.
V reakci na přetrvávající přítomnost uprchlíků přijala česká vláda v posledních letech řadu legislativních opatření, takzvaných „Lex Ukrajina“, které prodloužily dočasnou ochranu pro uprchlíky a postupně upravují úroveň finanční podpory a postavení uprchlíků v českém sociálním a právním systému. Veřejná debata se nyní zaměřuje na dlouhodobou integraci, s důrazem na soběstačnost uprchlíků, jejich začlenění na trh práce a podporu v oblasti bydlení a vzdělávání.
Podpora setrvání uprchlíků na českém území nadále převládá, jen zvolna ustupují obavy ohledně důsledků jejich pobytu u nás
Celková podpora pro to, aby Česká republika nadále umožňovala ukrajinským uprchlíkům pobyt, zůstává dlouhodobě mírně nadpoloviční. Nyní dosahuje téměř stejné úrovně (54 %) jako loni v červnu. Na obdobnou otázku jsme se ptali již od jara 2022 a v úvodní fázi souhlasily s přijetím uprchlíků přibližně dvě třetiny veřejnosti. Nadprůměrnou podporu sledujeme u vysokoškolsky vzdělaných (69 %) či dobře zajištěných lidí (68 %). Naopak podprůměrnou podporu vidíme u špatně zajištěných až chudých (37 %) nebo u lidí bez maturity (44 %). Rozdíly podle věku nejsou výrazné, naopak muži jsou k ukrajinským uprchlíkům o něco vstřícnější než ženy.
Stejně jako v minulých šetřeních je v Česku více lidí, kteří považují ukrajinské uprchlíky pro vývoj ČR spíše za ohrožení (49 %) než za přínos (34 %). V dlouhodobém srovnání se však poměr odpovědí zvolna mění ve prospěch těch, kteří v uprchlících spatřují přínos. Skupiny, které ukrajinské uprchlíky považují za přínos častěji, jsou obdobné jako u otázky týkající se setrvání uprchlíků. „V této i v jiných otázkách sledujeme postupné uklidňování obav české veřejnosti, která byla především v krizových inflačních letech k ukrajinským uprchlíkům poměrně ostražitá. Nyní obavy části veřejnosti stále trvají, ale jsou méně intenzivní,“ dodává Jaromír Mazák, ředitel výzkumu STEM.
Pohled na to, jak by se měl stát stavět k ukrajinským uprchlíkům, se od loňského léta prakticky nezměnil. Téměř tři ze čtyř lidí si myslí, že by měl stát podporovat snadné zapojení Ukrajinců na trhu práce. (Důležitou souvislostí je, že z jiných otázek v tomto výzkumu vyplývá, že se nemění ani obecné postoje české veřejnosti k zaměstnávání cizinců bez ohledu na jejich původ.) Zároveň ale také u veřejnosti převažuje názor, že by měl stát zajistit, aby do ČR už nepřicházeli žádní noví uprchlíci. To si myslí 64 % lidí. Nadpoloviční část veřejnosti si také myslí, že by se měl stát aktivně snažit snižovat počet ukrajinských uprchlíků u nás. „Čtu to tak, že lidé nadále vnímají ukrajinské uprchlíky diferencovaně. Pokud usilují o pracovní a jazykovou integraci, je otevřenost české veřejnosti vůči nim poměrně velká. Část lidí má ale pocit, že někteří uprchlíci se o integraci nesnaží dostatečně,“ komentuje výsledky Mazák.
„V Česku se v současné době nachází několik set tisíc ukrajinských občanů, kterým byla přidělena dočasná ochrana a dočasné oprávnění k pobytu. Jak moc souhlasíte nebo nesouhlasíte s následujícími výroky, které se těchto Ukrajinců v Česku týkají?“ [%]
Z různých druhů integrace ukrajinských uprchlíků Češi nejlépe hodnotí integraci na trh práce, kterou vnímá polovina populace jako úspěšnou. V ostatních oblastech je hodnocení slabší. Mladí lidé ve věku 18–29 let jsou obecně optimističtější z hlediska hodnocení úspěšnosti integrace (54 % hodnotí úspěšně integraci na pracovní trh a 40 % kulturní integraci), ale jsou kritičtější, pokud jde o jazykovou integraci (29 %). Integraci obecně lépe hodnotí vysokoškoláci a lidé lépe materiálně zajištění. „Je zřejmé, že výhrady veřejnosti ohledně uprchlíků dosud převážně formuje obava z cizího elementu a jazyková bariéra, nikoliv obavy z toho, že by domácím brali práci. Naopak podpora pro pracovní integraci je u veřejnosti velká. Přesto najdeme skupiny, pro které nově příchozí Ukrajinci a Ukrajinky znamenají přímou konkurenci na trhu práce. Jde o lidi v hůře placených profesích, především ve výrobě,“ rozvíjí Jaromír Mazák.
Na závěr jsme respondentům předložili dva fiktivní rozhovory, z nichž první se týkal hodnocení jednání české vlády k uprchlíkům a druhý toho, jak často a s jakým vyzněním o uprchlících informují média. Jedná se o neobvyklý formát dotazování, kdy respondentům neklademe otázku přímo, ale necháváme je posoudit různá vyjádření v ilustrativním rozhovoru, kdy každý z „mluvčích“ zastává jedno modelové stanovisko. Tento formát nám umožňuje doplnit a prohloubit představu o úvahách české veřejnosti na tato témata. Dobře dále ilustruje, nakolik jednoznačně či nejednoznačně některý postoj ve veřejnosti působí a do jaké míry případně převládá.
Ohledně přístupu vlády k uprchlíkům mezi lidmi jednoznačně převažuje postoj, že vláda pro ně udělala až příliš a věnovala se uprchlíkům na úkor občanů ČR. (V jednoznačném postoji veřejnosti se může odrážet obecné hodnocení vlády, která je dlouhodobě velmi málo oblíbená, což se pak může projevovat v příkřejším hodnocení jejích jednotlivých kroků.) Mezi jednotlivými skupinami veřejnosti sice existují rozdíly, v porovnání s jinými částmi výzkumu však nejsou tolik výrazné. Nejvíce odlišností nacházíme podle vzdělání (vysokoškoláci se častěji přiklánějí k tomu, že vláda situaci zvládla dobře, zatímco lidé bez maturity k postoji, že pro uprchlíky vláda dělala příliš) a v menší míře se podobný vzorec objevuje i podle materiálního zajištění (přičemž bohatší lidé hodnotí konání vlády příznivěji).
Tématem druhého fiktivního rozhovoru byla míra mediální pozornosti věnované otázce ukrajinských uprchlíků. Postoj veřejnosti zde není tak vyhraněný, přesto převažuje názor, že je mediální pokrytí neúměrně velké. Při srovnání populace podle sociodemografických skupin nenalézáme žádnou, která by se významněji odchylovala od postoje celé veřejnosti.
